Myslíme si, že důvěra je něco, o so se nelze starat a je to něco, co buď mezi sebou máme nebo nemáme. Považujeme důvěru za samozřejmost. Díky tomu je zřejmé, že pokud dojde ke zradě důvěry, tak ji nelze obnovit a má to devastující účinky. Skutečná důvěra vyžaduje určitou moudrost, nikoliv naivitu.
Velká většina CEO trpí tzv. slepou důvěrou. Jedná se o určitý druh důvěry, kde jsme v módu: "nevěřím ti" nebo "mám absolutní důvěru". Důvěru mají spojenou s nějakou podmínkou. Například se v praxi můžeme setkat s tvrzením, že se člověku dá věřit jen tehdy, když má výsledky nebo udělá to, co řekl, že má dělat.
Považování důvěry za absolutní vede k velkému nedorozumění. Pokud někdo řekne: "Nemohu mu věřit!" tak se dopustil velké chyby.
Důvěra je vždy konkrétní.
Nikdy, ale opravu nikdy nelze říct, že někomu absolutně nedůvěřujete nebo důvěřujete. jsou oblasti činností, chování nebo vlastností, ve kterých danému člověku důvěřujete. Pokud však máte pocit, že jsou lidé, kterým vůbec nedůvěřujete, tak jste ho ještě nepoznali a neznáte jeho přednosti, touhy, zájmy a potenciál.
Nelze tedy říct: "Věřím finančnímu řediteli." Toto prohlášení (deklarace) může způsobit katastrofu. Důvěra musí být vždy konkrétní. Vysvětlím vám to na příkladu s mou manželkou Evou:
-
Mé manželce Evě důvěřuji, že mě nejen fyzicky, ale i emočně nepodvede s jiným mužem, ale nedůvěřuji ji v oblasti neurochirurgie. Nikdy bych si od ní nenechal operovat mozek.
Téměř všichni se dopouštíme této chyby
Pokud máme pocit známosti, tak máme tendenci lidem důvěřovat. Myslíme si, že když tohoto člověka známe (tatínek spolužačky mé dcery, se kterým se každý den potkávám ve škole), tak je automaticky důvěryhodný. Vždyť už se nějakou dobu známe.
-
Známost není dostatečným důvodem k domněnce, že někomu na vás skutečně záleží nebo že sdílí vaše hodnoty.
-
Známost nevypovídá nic o tom, zda je člověk upřímný nebo důvěryhodný.
-
Známost navíc není zárukou kompetentnosti.
Během posledních 15 let podnikání jsem se již nesčetněkrát přesvědčil o tom, že známost je špatným základem pro důvěru.
Důvěra není spolehlivost ani důvěryhodnost
Důvěra není něco, co se dá předvídat nebo očekávat. Jak jsem již psal v článku: Jak změřit úroveň důvěry, důvěra není něco, co máme, ale spíše je něco, co děláme. Proto důvěra nutně zahrnuje interakci a bez ohledu na délku trvání si důvěra vyžaduje vztah. Důvěra nemá nic společného s vírou, ale s určitým způsobem chování, při kterém se buduje důvěra.
Důvěru nelze spojovat s pocitem spolehnutí a předvídání. Důvěra je angažovanost všech zúčastněných stran.
Velmi často důvěru zaměňujeme s důvěryhodností, jako by to byla dvě různá slova pro stejný jev (dvě strany stejné mince). Pokud je někdo důvěryhodný, tak nemusí být zdrojem a součástí důvěry. Můžeme někomu důvěřovat, i když není důvěryhodný.
Získejte seznam pěti prvků důvěryhodnosti, podle kterých nás lidé hodnotí, když určují, zda jsme důvěryhodní.
Když tvrdím, že důvěryhodnost není to samé, co důvěra, tak vám to vysvětlím na příkladu malého dítěte. Přestože vaše dítě není kompetentní, přesto mu můžete důvěřovat, že vás v oblasti vztahu nezradí.
